Věkové rozdíly
Mladé stromy - vyzařování mladého lesního porostu je velmi živé a svěží. Je to taková sklovitě průzračná energie. Zvukem by se dala přirovnat ke zvonivému štěbetání.
Staré stromy - s věkem pozbývá onu zurčivou lehkost ale nabývá na síle a intenzitě. Vyzařování je hutné v jedné tónině bez kolísání. Vtahuje vás do sebe svou silou v mnohem větší intenzitě.
Roční období
Jaro – les překypuje energií vše se chvěje tetelí. Obrovská svěží vitální energie. Tento obrat začíná již někdy v druhé polovině nebo koncem února když ještě vládne zima. Pozvolně se zvyšuje až do květu.
Léto – období plodnosti. Chvějivě tetelivá složka je nahrazena životní silou a plností. Vyzařování je hutné a kompaktní.
Podzim – vitalita pomalu ochabuje a stále se zpomaluje. Přibývá však na rozsáhlosti a šířce spektra.
Zima – vitalita pozvolna uhasíná. Naopak nabývá na hutnosti a pevnosti. Celý les se opevňuje před zimou.
Stanoviště
Solitérní strom – Je sám za sebe jeho zazařování je všestranné. Přirovnal bych to k zvuku akordu (spojení více tónu) oproti stromům v celku lesa.
Stromy uvnitř lesa – Zde jsem byl několikrát překvapen jaká mezi nimi existuje hierarchie. Ne každý vám dovolí s ním kontakt. Odkáží vás na jeden který je jakýmsi mluvčím.
Typ lesa
Monokultura – stromy jsou jen jednoho druhu. Vnímám zde jakýsi smutek. Jako kdyby chyběla část celku. Schází zde rovnováha spektra druhů. Tyto porosty jsou také více náchylné k nemocem, parazitům, vývratům.
Smíšený les – první co mě napadne je pocit radosti a harmonie. Je to šťastny les. Žije zde i mnohem více ptáků, hmyzu vůní a zpěvu.
Toto je alespoň základní charakteristika. Je to široké téma a zasluhovalo by si více pozornosti.
